Klášterní kostel sv. Vavřince

Kostel byl nejdůležitější částí kapucínského konventu sv. Vavřince v Rumburku. Stavebně je propojen s loretánskou kaplí. Na Šluknovsku je jediným novověkým klášterním kostelem.

Impuls k vybudování kláštera s kostelem sv. Vavřince dal dvorský úředník, diplomat a majitel panství Rumburk Franz Eusebius hrabě z Pöttingu (1626-1679). Příchod mnišského žebravého řádu do Rumburku měl být „poděkováním Bohu za zámožnost“. V závěti z roku 1662 zavázal hrabě z Pöttingu své dědice pod hrozbou ztráty majetku vystavět klášter pro dvanáct řeholníků. Klášter a kostel byl vybudován nákladem Antona Floriana knížete z Liechtensteina. Mobiliář kláštera hradil Johann Sebastian hrabě z Pöttingu. K výstavbě kostela sv. Vavřince došlo v letech 1683-1685 podle plánů kapucínského řádového stavitele pátera Georgia Monacensia z bavorského Mnichova. Kostel byl vysvěcen 9. 4. 1690 litoměřickým biskupem Jaroslavem Ignácem ze Šternberka.

Raně barokní kostel sv. Vavřince má podélnou dispozici s boční kaplí sv. Antonína Paduánského a kapucínským chórem. Na severozápadní straně ke kostelu přiléhá patrová klášterní budova (od roku 1994 v ní sídlí Městská knihovna Rumburk).

Na hlavním oltáři kostela visí obraz „Umučení diákona sv. Vavřince“. Autorství obrazu se připisuje španělskému malíři jménem Juan Fernandéz Navarette (1526-1579).

Pod hlavní lodí kostela sv. Vavřince se nalézá 16 m dlouhá krypta z roku 1683, v níž jsou uloženy ostatky 29 osob, pravděpodobně řeholníků a laiků z bývalého kapucínského kláštera a knížecího rodu Liechtensteinů.

Vznik kapucínského kláštera u kostela sv. Vavřince obohatil duchovní život v Rumburku i širokém okolí. Kapucíni žili v Rumburku necelých 300 let – od založení kláštera až do jeho zrušení v roce 1950. V rámci tzv. Akce K došlo podle plánů tehdejší Státní bezpečnosti k násilné likvidaci všech řeholních řádů a kongregací v Československu. Po násilném zrušení kláštera byl kostel sv. Vavřince užíván církví československou a pravoslavnou a od roku 1957 opět katolickou.

Kostelní betlém

Betlém v kostele sv. Vavřince v Rumburku z roku 1922 je v pořadí třetím klášterním betlémem. Na jeho výrobě se podílela řada řezbářů ze Šluknovska (Anton Müller z Rumburku, Josef Thiele ze Studánky, Rudolf Weber ze Zátiší, Anton Diessner, Josef Wendler a Anton Kühnl). Autorem města, stáje, zřícenin a postranních dílů krajiny je Eduard Kindermann z Jiříkova. Malovaná krajina od Josefa Neumanna st. z Horního Jindřichova z roku 1897 pochází z předchozího betléma. Rumburský klášterní betlém se stovkou figurek zaujímá plochu zhruba 20 m², staví se v postranní kapli sv. Antonína Paduánského. Skály v betlémské krajině pochází z pařezů z klášterní zahrady.

V roce 2011 byly betlémové figurky restaurovány betlemářem Jiřím Votrubou z Roztok u Prahy. Roku 2013 vyřezal betlemář Jaroslav Blažek z Rumburku figurky znázorňující Útěk do Egypta. Betlém se od roku 2013 opětovně obměňuje – nejprve jsou ve scéně narození Ježíše vystaveny figurky klanících se pastýřů, na Tři krále (6. 1.) jsou vidět figurky klanících se tří mudrců a o Hromnicích (2. 2.) scéna útěku Svaté rodiny do Egypta.